naposled
Pamatuješ si to?
Asi ne, to si asi pamatovat nemůžeš. Byl jsi malinký hlupoučký, mé
plyšové štěňátko nadšené mnou, nadšené vlnícím se mraveništěm, nadšené
koulejícím se jablkem, nadšené celým světem.
I já byla malá, víš? Smutná vystrašená nedůvěřivá holka, s velkýma
modrýma očima a zlatavými vlasy sepnutými do dvou srandovních culíků.
A naše první setkání? Stála jsem vyjeveně na ulici po dalším z mnoha
návratů z nemocnic a proti mně můj táta. Hýbala se mu kapsa. Svou
velkou rukou do ní sáhl a vytáhl Tebe, mé malé štěstí a položil Tě,
hopkající kuličku s černýma očkama a mokrým studeným čenichem na trávu.
Rozběhl jsi se ke mně, sevřela jsem Tě v náručí a prvně cítila lechtavý
štěněčí dech svého nejlepšího přítele. Nejlepšího přítele na spoustu
dlouhých let. Byla jsem sice malá, ale ne tak malá, aby tento čas
nezůstal uložen v mých vzpomínkách.
Ani si nemyslím, že by se mě mohl mít tak rád, jako já Tebe. Nikdy sis
neuvědomil tu vzácnost okamžiku, když jsi za mnou ráno vyskočil do
postele a olízal mi celou tvář a dlaně a uši a já se k Tobě přitulila a
přitiskla tak silně, jak k nikomu nikdy před tím. Jak na videonahrávce
jsou v mé duši uloženy obrazy Tvé rozesmáté psí tváře běžící rozkvetlou
letní loukou, otisky pacek vtisknutých do čerstvě napadaných sněhových
peřin. Jak dnes si pamatuji hebkost Tvé srsti a bezednou hloubku Tvých
věrných očí. Byl jsi všude, kde jsem byla já. Vše v mém životě začínalo
slovem "můj pes". Mé kroky směly jen tam, kudy prošly Tvé packy, mé
srdce se otevřelo jen těm, jež jsi i Ty přijal za své přátele. Mé
myšlenky a starost a obavy a nadšení a radost se vždy upínaly k Tvému
jménu. První dětská obava o zdraví a bezpečí někoho jiného. První pocit
hrdé odpovědnosti. První pocit z toho, že se svět jiných netočí kolem
mě, nýbrž můj kolem Tebe.
A pak jsem musela odejít. Velká dospělá panička, vyučená životem,
zbavena strachu a nejistoty vylétla z rodného hnízda a opustila Tvou
misku, Tvůj pelíšek, opustila jsem Tebe.
Né, nikdy bych Tě nemohla zavrhnout. Byl jsi mi jediným důvodem proč se
vracet domů, domů pro svého psa, který byl stejně věrný a oddaný jako
dřív. Ukázala jsem Ti svůj nový svět, líbil se Ti a všichni Tě měli
rádi, ale vždy jsi musel zpět a mě se strašně stýskalo. Byli jsme spolu
tak strašně málo. Chyběl jsi mi a smutek mě sžíral, vracela bych se za
Tebou vždy a odkudkoliv.
A pak jednoho dne jsi mi nepřišel naproti. Strašně jsem se bála,
protože jsi to nikdy před tím neudělal. Ležel jsi v křesle. Stála jsem
proti Tobě s mobilním telefonem v jedné ruce, klíčky od auta v druhé,
panička obestřená divným pachem luxusních parfémů, v drahém obleku, se
složkou lejster v podpaží. Mladá, odhodlaná a sebevědomá.
Ležel jsi tam, Ty můj pes. Starý unavený a klidným moudrým pohledem jsi
si mě prohlížel, jen ťukání ocasu o sedačku mi bylo znamením, že mě
zase rád vidíš. Zvedl jsi hlavu a vzduchem mi posílal vlahé psí
polibky. Vše jsem pustila a běžela Tě obejmout. Znovu jsi mi lízal
celou tvář jak tenkrát ráno na posteli. Jen ty culíčky tu chyběly a Tvá
štěněčí neutěšenost. Znovu jsem Tě svírala v náručí a schovávala si
tvář do tvé srsti, jako nejlepšího úkrytu před ostatním světem.
Byl to náš poslední společný den.
Toho večera jsem odevzdala Tvůj osud do rukou pána v bílém s červeným
diplomem a malou injekcí v rukou. Držela jsem Tě zase v náručí stejně
jak tenkrát, když jsi opustil tátovu kapsu a rozběhl se ke mě. Jen už
mi teď Tvé tělo neodpovídalo. Ani ocásek mi nedal znát, že jsi tu ještě
se mnou. Jen ztišující dech a poslední ozvy tlukotu srdce,
prozrazovaly, že tu jsi ještě se mnou. Ale to už si Ty nepamatuješ.
Tohle už né. Tam už jsem stála totiž sama. Vystrašená, ubrečená holka s
modrýma očima...
Komentáře
Přehled komentářů
Je to krásný :'-(
to znám
(4ever4, 1. 1. 2007 18:13)
Vím jak to je těžký jelikož se mi to taky stalo ale já nebyla ta veklká a silná ale bylo mi teprve 13 a já se o něj taky bála byl pro mě vším ted je to rok a stále to strašně bolí
Proč.?.?.?.
(Šárka, 1. 12. 2006 22:27)Proč je život tak krutej??? Proč??? tak kdo mi na to odpoví??? asi nikdo protože nikdo si neuvědomuje jaký má štěstí že žije... přátelé ä to jaký koliv třeba i psi je to co nás drží při životě... uvědomte si to i vy... Katie je to moc hezký...
smutný
(Peťula, 15. 5. 2009 13:34)